Vítejte na mém blogu!
Mocinky děkuju že si sem přišla!
Napiš prosím do bubliny TADY

Hlásněte mi prosím TU

Listopad 2008

Kůň

23. listopadu 2008 v 8:27 | karuzka |  Encyklopedie

Kůň (Equus caballus) je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Po několik tisíciletí lidské historie se koně používali především pro přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje samce tak i samice koně. Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička, starší samice je klisna. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček, starší je hřebec nebo valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá hříbě.
Věda zabývající se koňmi je hipologie.

Plemena koní

23. listopadu 2008 v 7:53 | karuzka |  Encyklopedie

Plemena koní

Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na
    • primitivní plemena - zachovávají si původní způsob života, mají tvrdou konstituci, dospívají později, ale jsou dlouhověká, obvykle mívají menší vzrůst a bývají velmi přizpůsobivá
    • kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů
Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin:

  • Skupina koní mongolských (stepních)- jejich předkem je kůň Převalského, patří sem např. kirgizský kůň, baškirský kůň, sibiřský kůň, kazašský kůň, kabardinský kůň, altajský kůň,…
  • Skupina koní západních - jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul), patří sem např. norik, hafling, belgický kůň, peršeron, clydesdalský kůň, shirský kůň, torijský kůň, bitjug, …
  • Skupina koní severských (nordických) - např. fjordský kůň, shetlandský pony, dartmoorský pony, exmoorský pony, velšský pony, connemara, …


Cválající kůň s jezdcem na Muybridgeově prvním pokusu o zachicení pohybu

Křeček zlatý

23. listopadu 2008 v 7:16 | karuzka |  Encyklopedie
Křeček zlatý (Mesocricetus auratus Waterhouse, 1839) někdy nazývaný též křeček syrský nebo křeček medvědí je druh hlodavce z čeledi myšovitých.

Historie


Poprvé byl křeček zlatý popsán v roce 1839 přírodovědcem Waterhousem. Teprve v roce 1930 se podařilo zoologovi profesoru Aharonimu z Jeruzaléma v blízkosti Aleppa v Sýrii odchytit prvního živého křečka zlatého. V hluboké noře našel matku s dvanácti mláďaty, z nichž přežila jen 3 (9 jich nepřežilo cestu autem). Velmi brzy přišli na svět potomci těchto sourozenců. Z těchto sourozenců pochází všichni doma chovaní křečci zlatí. Každý křeček zlatý je nějak příbuzný všem ostatním křečkům.


Popis
Tento až 18 centimetrový a až 180 gramový křeček má různé typy i barvy srsti (dlouhá, krátká, lesklá - satén). Na hlavě má malý růžový nosík, pak velice citlivé a ve stáří velmi důležité hmatové vousky, černá korálková očka, ouška a veliké lícní torby, do kterých se mu vejde 2,5 piškotů a nějaké zrní, celkem až polovina své vlastní hmotnosti.


Povaha
Povaha může být různá: agresivní, kamarádivá, ignorantní. Většinou záleží na okolí (místě koupení), dostatku či nedostatku potravy a chování jeho majitele.

Křeček zlatý je samotář, po 2 měsících života se více křečků nesnese.

Křeček

23. listopadu 2008 v 7:01 | karuzka |  Encyklopedie
Křeček je zvíře dlouhé 9 cm, má šedou srst s černým proužkem na zádech. Má velmi malé nožky, které jsou většinou schované pod tělem. V zimě může křeček změnit barvu srsti na sněhobílou. V zajetí je chován jako domácí mazlíček.

Křeček polní

V české přírodě se vyskytuje volně žijící druh Křeček polní, což je malý hlodavec, jenž byl v minulosti považován za významného polního škůdce, neboť převážnou část jeho potravy tvořila semena travin a obilovin, tedy obilí.

Chov křečka v zajetí

Křečkové mají také rádi trubičky např. poseté různými semínky,nebo od toaletního papíru. Je to jejich oblíbené místo na spaní. Kupte jim kovovou klec z mřížemi od sebe asi 1 cm a čím větší klec tím lépe. Přikupte mu ještě kovovou napáječku do které mu dáte vodu, malou keramickou misku na žrádlo. Na podestýlku jim kupte piliny, křečci se no nich rádi schovávají tak, že nejsou prakticky viditelní.

Moje morče

22. listopadu 2008 v 21:41 | karuzka |  Moje zvířata
Frodísek, to je naše hodné morče , sice někdy někoho počůrá, ale jinak je moc hodný. Má rád mrkev, okurku, banán, salát a nejradši má Sebastiána (to je králík, který bydlí s ním v kleci). A nemá rád vodu.

Můj potkan

22. listopadu 2008 v 8:23 | karuzka |  Moje zvířata
Jmenuje se Evelína. Jsou jí asi tři měsíce, když jsme si ji koupili vážila kolem 16 gramů teď váží kolem 160 gramů. Už nám třikrát utekla, jednou jsme ji našli pod lednicí, po druhý u mého bratra v posteli na polštáři a po třetí pod linkou. Nejradši má těstoviny a kukuřici(tu já nesnáším)



popis:takle vypadala když jsme si jí přivezli, teď je tři krát větší (hlavu má pořád stejně velikou).

Kočka domácí

15. listopadu 2008 v 11:39 | karuzka |  Encyklopedie
Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čic.
Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny zakázán.
Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny.

Potkan

15. listopadu 2008 v 11:35 | karuzka |  Encyklopedie
Potkan nebo potkan obecný (Rattus norvegicus) je hlodavec rodu krysa často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní boltce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek. Potkan se dožívá 3-4 let v laboratorních podmínkách, v přírodě až dva roky.

Velikost

Potkan dosahuje hmotnosti průměrně 400-600 g, v dobrých podmínkách až do 900 g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o 1/3 menší. Délka těla bývá v rozmezí 160 - 270 mm.

Inteligence, způsob života a potrava

Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i v dnešní době včetně různých důmyslných hubících prostředků. Díky tomu se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.
Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Jeden jedinec, zpravidla nejsilnější samec, ovlivňuje celou kolonii. Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km², na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.
Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá cca z 60-80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec nebo masa. Potkan jako jakýkoli jiný hlodavec potřebuje obrušovat své hlodavé zuby, které obrušuje nejčastěji na tvrdším druhu potravy (chleba, větve), ale je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy).